Kdyby si lidé navzájem nepomáhali, nemělo by lidstvo v podstatě šanci na přežití. Vzájemná pomoc je velmi důležitá. Je na ní založena myšlenka lidskosti a na základě této myšlenky vzniklo spoustu zákonů a legislativy. Lidé si jsou od přírody ochotní pomáhat. Někteří více, někteří méně. A je pravda, že někteří zkrátka vůbec. Ale ne u všech to můžeme odsoudit jako neochotu pomáhat. Někteří lidé jsou třeba jen opatrní, protože si zažili špatné zkušenosti. A logicky nechtějí riskovat, že opět pomohou nesprávným lidem a přijdou zbytečně třeba o peníze. Není pomoc jako pomoc. Pokud pomáháte finančně nebo darem přes prověřené organizace, jako je třeba Člověk v tísni nebo Kapka naděje, máte jistotu, že peníze doputují tam, kam chcete. Tedy k někomu, kdo je bude potřebovat.
Ale když otevřete internet, stačí i jakoukoliv sociální síť, uvidíte příspěvky od desítek či stovek lidí, kteří žádají nějakým způsobem o pomoc. Sdílejí své srdceryvné příběhy, které vás chytí za srdce. Lidé dokáží skrze sociální sítě vybrat i desítky tisíc korun. Lidská empatie je velká a lítost s člověkem, že se nemůže mít tak jako my, způsobí, že chcete dát alespoň něco málo na jeho lepší osud.
Jenomže na sociálních sítích si nemůžete být nikdy jistí, kam peníze ve skutečnosti posíláte. Snadno se může stát, že naletíte nějakému podvodníkovi. Někomu, kdo ve skutečnosti peníze nepotřebuje, jeho příběh je sprostá lež a snaží se jen z důvěřivých a soucitných lidí vytáhnout co nejvíce peněz. Je jasné, že když někomu naletíte, nechcete pak už znovu riskovat. Na naše peníze těžce dřeme a nechceme je dávat žádným podvodníkům. Proto pomáhejte jen přes ověřené organizace, spolky, charity. Anebo lidem, kteří jsou vám blízcí, a víte, že mluví pravdu a nesnaží se vás oškubat o peníze. Pomáhejte, ale buďte při tom zkrátka obezřetní.
