Být bez počítače? To bych už ani asi nedokázala. Myslím, ale že v tom nejsem vůbec sama. Kolik znám osobně lidí, kteří by nevydrželi vůbec bez počítače. A to nejenom kvůli tomu, že s tím pracují každý den, ale jsou lidé, kteří jsou na počítači už tak závislí, že si nedokáží představit ani jeden den bez počítače. Abych pravdu řekla a přiznala jsem se, tak ani já si to nedokážu představit. Ne, že bych tam hrála denně hry na počítači, ale počítač mě prostě baví. Moc ráda na něm vyhledávám všechny informace nebo se na počítači moc ráda vzdělávám. Je to něco jiného než si číst v knihách nebo něco hledat v knihovně. Nebo pamatujete si na ty časy, kdy byl počítač doma jako zázrak? Já ano. U nás doma byl počítač, když mi bylo sedmnáct let. A musím říct, že v tu dobu to byl vážně velký boom! Teda boom pro všechny lidi kolem včetně mých sourozenců.
Abych pravdu řekla, tak mě v té době počítač ani trošku nezajímal. Mě spíš zajímalo, jak utéct ven a být venku co nejdéle. Hlavně teda večer a na diskotéce. K počítači jsem získala pozitivní vztah asi dva roky potom. Takže dva roky, co jsme měli počítač doma, tak jsem ho snad ani nevyužila. Ani na žádný film nebo mail. Ano, i mailovou schránku jsem měla až kolem dvacátého roku mého života. Víte, mě počítač vůbec nezajímal. A tak jsem si řekla, že to ale jednoho dne zkusím. A bratr mi ukázal ihned zrovna počítačové hry a mail. A musím říct, že mě to hodně chytlo.
Úplně mě to bavilo a já si myslím, že během půl hodiny jsem byla na počítači asi dost závislá. Nevěděla jsem co dělat dříve, tak jsem stále hrála a hrála počítačové hry. Byla to zábava. A když jsem přišla na to, jak psát a přijímat maily, byla jsem v sedmém nebi. A tak právě začala moje láska k počítači a technice. A v dnešní době je už jasné a samozřejmé, že člověk umí s počítačem krásně zacházet a že na něm umí opravdu mnoho věcí. Takže neodhánějte děti od počítače, bude se jim to hodit.