Pamatuji si, když jsem si koupila svůj první automobil. A byla taková malá Fabia, která už byla ojetá a nebyla zrovna v dokonalém stavu. Tedy technický stav měla perfektní, ale mám na mysli kosmetické vady. Bylo to docela zrezivělé, ale za dvacet pět tisíc korun, co bych chtěla? Chtěla jsem totiž mít nějaké auto ihned. Protože řidičský průkaz jsem měla už půl roku a nebavilo mě si šetřit na auto, abych si ho mohla pořídit. Navíc přece jsem měla čerstvý řidičák, takže jsem si řekla, že si raději koupím staré levné auto, co kdybych pak někde bourala? A opravdu by mě potom mrzelo, kdybych třeba nabourala auto za dvě stě tisíc korun.
To by mě asi trefil šlak a dlouho bych si to vyčítala, že jsem byla taková nenasytná a pořídila jsem si i hned na začátek řidičského průkazu drahé krásné auto. Navíc i moje maminka mi dala za pravdu, že jsem udělala dobře, že jsem si koupila staré ojeté auto. Navíc ho přeci nebudu mít celý život. Řekla jsem si, že když nebudu mít s tímto starým autem rok žádnou nehodu anebo problémy, že si potom pořídím nějaké lepší auto.
Sice ne taky drahé, protože na to nebudu mít peníze. Ale nějaké skvělé auto za sto padesát tisíc korun přeci seženu. Nebo ne? Samozřejmě, že taky ojeté auto. Já nové auto nepotřebuji. Stačí mi opravdu ojeté auto, které bude spolehlivé a vejde se mi tam nákup anebo když pojedeme s dětmi třeba na bazén. Nebaví mě pořád jezdit autobusem, takže jsem ráda, že bych nějaké auto měla. A jaké jste měli vy první auto, když jste dostali čerstvě řidičský průkaz? Taky znám pár lidí, kteří dostali ihned po autoškole perfektní drahé a luxusní auto. Možná bych ho tak dostala, ale moje finance takové nejsou. Ani moji rodiče by si nemohli dovolit nějaké luxusní auto. Navíc bych jo ani tak moc nepotřebovala. Možná tak zadarmo, ale tolik peněz za auto? Asi ne.